Různé alternativní koncepce vzdělávání vznikaly takřka od nepaměti. Jedním z projektů, které nás mohou inspirovat i dnes, byla „Moderní škola“ (Escuela moderna) – projekt rozumového vzdělávání, jehož duchovním otcem se stal španělský učitel Francisco Ferrer. Přestože Moderní škola nebyla ve své době jediným vzdělávacím počinen iniciovaným z řad pokrokových myslitelů, byla zřejmě počinem nejpropracovanějším jak po teoretické, tak po praktické stránce. Někdy se vedou spory, považoval-li se sám Ferrer za anarchistu – to však není příliš podstatné. Podstatnou zůstává především jeho práce. To, že vytvořil postupně koncept reformní pedagogiky, jež měla realizovat teorii výuky podle rozumu v moderní škole se světskou a antimilitaristickou výchovou, a to, že tento koncept v praxi přes neustálé represe několik let úspěšně fungoval. Ferrerovo dílo čerpalo z principů, které jsou dozajista antiautoriářské levici vlastní.

K tématu alternativního vzdělávání jsem se rozhodla přispět rozhovorem s člověkem, který prošel výukou na ZŠ Londýnská. O této škole jsem od několika lidí slyšela, že se vyznačuje do jisté míry specifičností přístupu k žákům a žačkám. O tom, v čem se liší a proč se mnohým zdá být alternativní, jsem se chtěla pobavit s někým, kdo tuto školu navštěvoval a její výuku si tedy zažil. Poprosila jsem Štěpánu, jestli by mohla zodpovědět pár mých zvídavých dotazů, a setkala jsem se s pozitivní odpovědí...

Účelem tohoto článku není podat vyčerpávající přehled o alternativních školách a tendencích na celém světě v historii a současnosti, ale spíše se trochu zabývat tím, co to vlastně alternativní škola je, jak moc je alternativní, vůči čemu se vymezuje atd. Nicméně hlavní náplní toho textu je přiblížit realitu alternativních škol v České republice. Mnoho z nás stojí nebo bude stát před otázkou, do jaké školy poslat své dítě.