Co to vlastně znamená být mužem? Liší se v současné době nějakým způsobem mužská a ženská zkušenost? Jestliže ano, tak v čem a čím je tato odlišnost podmíněna? V průběhu života postupně vrůstáme do společnosti, ve které žijeme. Naše okolí – tedy společnost, ve které žijeme – na nás nějakým způsobem působí. Naše identita tedy není dána biolog­icky, ale je kulturně a sociálně konstruována. Žijeme ve společnosti, kde neustále přetrváva­jí genderově stereotypní vzorce chování. Je otázkou, do jaké míry reprodukujeme tyto ustálené vzorce chování, do jaké míry je sami/y spoluutváříme a do jaké míry je naopak překračujeme. Osobně se domnívám, že míra reprodukování či naopak překračování stereotypních vzorců chování je u každého člověka jiná a závisí to na mnoha faktorech.

Žijeme v reklamním věku. Billboardy, šoty, inzeráty, letáky jsou všude kolem. Pravděpodobnost, že jedinec žijící v soudobé společnosti reklamu jako fenomén nezaznamenal, je téměř nulová. Reklama pracuje s hodnotovými měřítky publika a pokouší se je formovat ve prospěch svého cíle - zvýšení prodeje.

Smyslem následujícího textu je zhodnotit část problémové oblasti, která je spojená s používáním jazyka v dnešní společnosti. Pokusím se poukázat na některé stereotypní modely v českých mediích, nejen na způsob, jakým se o ženách mluví, ale i například čím se vyznačují rozhovory se ženami. Na začátku bych chtěla zdůraznit, že tyto stereotypní způsoby vyjadřování jsou bohužel vlastní jak mužům, tak ženám, jak bude zjevné z ukázek. Není to tedy „útok“ na muže, ale na naše vyjadřování a myšlení, které je dáno existencí patriarchální společnosti, tedy i na patriarchální společnost jako takovou.