Musím se přiznat, že se mi do psaní této úvahy příliš nechce. Na druhou stranu mi to ale jednoduše nedá a již asi půl roku si říkám, že ji napsat musím. Cítím totiž nějaký dluh – dluh vůči těm, kterým třeba srovnání s mými pocity může v podobné situaci pomoci a které by tehdy možná pomohlo i mě, kdybych nějaké měla. Taktéž cítím dluh vůči otřepanému, ale pravdivému heslu „osobní je politické“.