V tomto článku Vám přinášíme dva historické dokumenty anarchofeministického hnutí a také Vám představujeme základní teze z prohlášení dvou významných anarchofeministek Peggy Cornegger a Carol Ehrlich. Text, který si přečtete jako první, se týká obecně teorie anarchofeminismu, autorky v něm konstatují, že spojení anarchismu a feminismu je dokonalým spojením principů a ideálů.Další dva příspěvky jsou dobovými dokumenty, jde o anarchofeministické manifesty, které reagují na situaci v tehdejším ženském hnutí - na propojování marxismu a feminismu, které Carol Ehrlich nazvala „nešťastným manželstvím“. Oba dva na tuto situaci reagují negativně, ale jiným způsobem. Zhodnocení, jak se jednotlivé skupiny s tímto fenoménem vypořádaly, necháme na Vás. Jak jsme již zmínily na začátku tohoto textu, tyto materiály Vám přinášíme jako historické dokumenty a ne jako něco, co bychom bez váhání podepsali/y.

Historie italského anarchismu není a nebyla oddělena od mezinárodního hnutí. První libertinské ideje formuloval již Carlo Pisacane (1818-1857) v první polovině 19. století. Carlo Pisacane byl silně ovlivněn francouzským anarchistou Pierrem Josephem Proudhonem. Svou činností pomohl připravit půdu pro myšlenky Michaila Bakunina, který  s konečnou platností formoval italský anarchismus.

Životní osudy věčné rebelky Emmy Goldman by bohatě stačily k naplnění hned několika lidských životů. Za sedmdesát let své existence toho stihla prožít opravdu mnoho: emigraci z carského Ruska do USA, několik let ve vězení, deportaci zpět do své původní vlasti v době po Říjnové revoluci, občanskou válku ve Španělsku... Svůj život prožívala vždy naplno, a tak měla v autobiografii nazvané příznačně "Living my life" hodně co psát.

V minulém čísle Přímé cesty vyšel zajímavý článek týkající se účasti žen v dělnickém hnutí v 19. a na počátku 20. století. Čtenáře by mohlo zaujmout, že v článku pro anarchofeministický časopis nenalezl prakticky nic o ženách v českém anarchistickém hnutí, které ve stejné době existovalo, vyvíjelo celou řadu aktivit a pokud nebylo stejně silné jako ostatní politické proudy hnutí pracujících svou početností a organizovaností, přinejmenším z části tento handicap dohánělo značným vlivem v myšlenkovém a kulturním ohledu. Při bližším pohledu se ale není čemu divit.