Škola může být legrace a zábava

K tématu alternativního vzdělávání jsem se rozhodla přispět rozhovorem s člověkem, který prošel výukou na ZŠ Londýnská. O této škole jsem od několika lidí slyšela, že se vyznačuje do jisté míry specifičností přístupu k žákům a žačkám. O tom, v čem se liší a proč se mnohým zdá být alternativní, jsem se chtěla pobavit s někým, kdo tuto školu navštěvoval a její výuku si tedy zažil. Poprosila jsem Štěpánu, jestli by mohla zodpovědět pár mých zvídavých dotazů, a setkala jsem se s pozitivní odpovědí...

Byla to dobrá volba školy?

Myslím, že to byla pro mne záchrana. Chodila jsem do běžné základní školy do vedlejší vesnice a moc se mi ulevilo, když jsem přešla sem.

Kolik ti tehdy bylo?

Akorát jsem měla jít do 4. třídy.  Už o prázdninách se rodiče snažili mi domluvit přestup, ale nebylo místo. Z naší základky tam doslova prchnul můj bratranec, který jednoho dne přišel domů a řekl, že vícekrát do této školy nejde. Našli mu Londýnskou a za ním tam přešla i jeho sestra a nakonec i já. I když první den čtvrté třídy jsem ještě navštívila starou školu, úsilí rodičů nakonec našlo své ovoce a já mohla vyrazit do nové školy. 1993 – 1999 (od té doby se toho asi dost změnilo, ale myslím, že ještě k lepšímu)

Kolik vás bylo ve třídě?

Ve 4. třídě nás bylo kolem 25 – 30, nepamatuji si přesně, ale byly jsme tři třídy v ročníku. Dvě normální a jedna taková uzavřená s rozšířenou výukou přírodovědy - „ekologie“ (díky třídnímu učiteli). Ta se ovšem koncem 5. ročníku uzavřela (odešel učitel) a většina žáků odešla, pár jich zůstalo a spojilo se s námi a zbytkem další třídy. Nastal úbytek žáků kvůli odchodu na víceletá gymnázia. Takže do šesté jsme byli spojeni v jednu třídu, ta se ale do pololetí rozrostla až na 42 žáků a musela být rozdělena na dvě pracovní skupiny. Podle mě chybně, jelikož to bylo podle prospěchu. Původně jsem byla v té horší polovině (jsem dyslektik), ale postupně jsem se nějak dostala do té lepší. Od sedmé to bylo zase rozděleno na dvě třídy. Ta horší se postupně smrskla asi na 15 – 19 lidí a nás bylo 25 – 30. Ta menší část bývalé šesté třídy měla trochu speciálnější výuku. Ale jestli to bylo dobře nebo špatně?

Tím, že jsi nejdříve chodila na klasickou základku, máš srovnání. V čem je Londýnská jiná?

Je volnější, svobodnější a vstřícnější. Nikdo tam nikoho moc „neprudí“.

Je tedy lepší?

Jak pro koho, ale pro mne určitě byla mnohokrát lepší.

Pokus se čtenářům a čtenářkám nějak popsat, jak probíhá výuka, jak je odlišná koncepce (nějaké zvláštní předměty, velká míra volitelnosti, odlišný přístup vyučujících, známkování…).

Základní principem školy je slovní hodnocení, volitelné předměty a propojení výuky různých předmětů. Takže když je v dějepise antika, tak je v matice Pythagorův trojúhelník a v zemáku Řecko s Římem… atd. Neplatí to samozřejmě vždy, ale je snaha to sjednotit. Nebo angličtina je pro celý druhý stupeň a ten je rozdělen do skupin. Anglicky může šesťák umět daleko lépe než návštěvník devítky. V rozvrhu (když jsem tam chodila) byly dvě dvouhodinovky povinně volitelných předmětů, kde si žák mohl vybrat z dvou trojic předmětů. Byly to např. sportovky, vaření, dílny, ale i zemák, fyzika, ekologie… Pak byly celodenní, nebo celotýdenní projekty, kdy byla zveřejněna nabídka různých programů od učitelů a každý se mohl zapsat kam chtěl. Projekt měl většinou nějaký tématický okruh. Např. doba Rudolfa II. A tak někdo měl alchymii na dvoře R II., někdo malířství, jiní lékařství a bylinářství, někdo literaturu … A to celou vyučovací dobu. Pak z toho byly po škole různé plakáty s tím, co která skupina vtvořila nebo zjistila za dobu projektu, takže se s tím mohl seznámit i někdo další. To bylo pro celý druhý stupeň. Pak byly třídní projekty. Třeba II. sv. válka nebo francouzská revoluce. Místo výuky byl celý den tento program, ale to záleželo na učitelích. Pak mohly být dlouhodobější  třídní programy, např. zabývající se otázkou: Proč se rodí málo dětí?

Myslím, že mnoho dětí má na ZŠ problém hlavně s přijímáním autority učitele/ky. Obzvláště pokud jde na školu s vkladem z rodin, jejichž výchova se snaží být neautoritářská. Myslíš, že Londýnská je pro takové dítě v něčem lepší? Případně v čem a proč?

Asi ano, jsou tam učitelé, kteří mají i nemají autoritu, jako všude, ale jsou přívětivější a na děti tolik netlačí. Je tam možnost diskuse.

Dalším problémem může být to, že k dítěti není přistupováno jako k individuu, ale škola se ho spíše snaží tlačit do role pasivního posluchače a tzv. „přijímače“ informací. To může tu osobnost dítěte dost potlačovat. Jak tomu bylo u vás?

V této škole jsou nejraději, když si dítě opatřuje vědomosti samo a hlavě ty, které chce. Více méně kromě základního penza znalostí ví každý to, co chce, a ne to, co musí. Hodně se pracuje s literaturou  a Internetem.

Jako argument proti této škole jsem slyšela, že je možná až příliš zaměřená na nějak výjimečně nadaná individua. Jinými slovy, že když dítě v ničem nijak výrazně nevyniká, může se jakoby ztratit. Co si o tom myslíš?

Když někomu škola nevyhovuje, tedy je spíš tím pasivním přijímačem, než aktivním hledající, pak je možné, že nedokáže ze školy vytěžit maximum, ale že by se ztratil?

Sekala jsi se ty sama ve škole s někým, komu by tato škola nevyhovovala. Teď myslím přímo tento typ školy, někoho, kdo by byl spokojenější na obyčejné škole a měl pro to nějaké argumenty?

Konkrétně si to nevybavuji, ale byli tací, kterým by spíš sedla normální škola s větší mírou buzerace. Občas někdo říkal, že je to škola pro blbý, že se tu nic neučí. Záleží na lidech, jaký k tomu zaujmou přístup, když sedí a čekají, co jim padne do klína, tak jsou to jen drobky a ne celé koláče.

Byla atmosféra na škole nějak výjimečná?

Myslím, že uvolněnější.

Londýnská má jistou pověst výjimečnosti. Nemyslíš, že se tato pověst může negativně projevit v chování absolventů?

Nevím, ale my jsme odcházeli ze školy s tím, že jsme na tom, co se týče našrocených vědomostí, hůř než jiní, ale zato si je umíme najít a hlavně je použít. Takže v té devítce jsem měla (a nebyla jsem sama) spíš pocit méněcennosti. Dlouho nevydržel, uvědomila jsem si, co jsem dostala, ale že by pýcha? Většinou to byl u spolužáků spíš opak - styděli se, že jsou trochu jiný říkali, že jsou z demenťárny! Nechápu.

Když ses v 9. třídě rozhodovala, co dál, měla jsi představu, co bys chtěla dělat?

Byl trochu problém najít vhodné pokračování. Chtěla jsem na gympl, ale na státní jsem se nedostala, až mě vzali na soukromé Ekogymnázium Praha. Teď jsem vděčná, že to tak dopadlo. I když jsem z počátku měla pocit, že je to krok zpět. Žádné volitelné předměty atd. To nakonec vymizelo. Byl tam docel podobný přístup. Ještě že jsem neskončila na státním. Brácha tam po Londýnské skončil a pěkně úpí.

A nemyslíš, že i v rámci státní/nestatní záleží spíš na té které konkrétní škole? Že to, že je škola špatná není způsobeno tím, jestli je státní či soukromá, ale spíše tím, kdo na ní učí a kdo ji dejme tomu řídí?

To je určitě pravda, že záleží na učitelích a na vedení školy. Mám ale takovou zkušenost, že ti, co chodili na soukromá gymnázia, byli spokojení, kdyžto ze státních bývají lidé unavení a není tam taková spokojenost. Ovšem je to malý vzorek populace. Výhodou soukromé školy je přirozenější a takový lidštější přístup. Učitelé jsou tam pro studenty. Ale samozřejmě také jak kteří.

Co v současné době děláš (studuješ, pracuješ, obojí)?

Studuji na Pedagogické fakultě UK a pracuji v knihovně u nás a občas ještě nějaké další brigády.

Myslíš, že tvou volbu nějak ovlivnila základní škola? Že jsi měla pozitivní příklad a ráda by ses podílela na vytváření něčeho podobného, co je pro žáky a studenty vhodnější? Nebo jsem úplně mimo...???

Je možné, že ano, ale spíš podvědomě než, že bych o tom věděla. Na školu jsem šla, protože to byla jediná, kam mě vzali. Nebyl v tom úmysl učit. Ale čím dál tím víc se my zdá, že by to nebylo zas až tak špatný. Ráda bych umožnila i dalším lidem zažít něco podobného, co jsem zažila já.  Ale škola od toho, mám pocit, spíš odrazuje, než povzbuzuje. Chybí tam pořádná motivace.

Pokus se na závěr jasně definovat, v čem si myslíš, že je tato škola dobrá a na druhou stranu v čem vidíš nějaké její chyby (pokud nějaké vidíš).

Naučila mě chtít se vzdělávat a vědět, jak toho docílit, nebát se zeptat a taky odpovědět, že všechno jde, když se chce a že škola může být legrace a zábava.

Poslala bys na takový typ školy své dítě?

Ano.