„Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem; nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem; nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem; nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro Židy, mlčel jsem, nebyl jsem přece Žid. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.“

- Martin Niemöller

26. května se po dvou letech vrátil do brněnských ulic pochod Queer Parade. Vedle asi pěti stovek účastnic a účastníků ho podpořil i anarchistický černo-růžový blok.

Queer Parade jistě není anarchistická akce. Z anarchistického hlediska má velmi problematické cíle i prostředky. Na druhou stranu, queer je oblastí, kde jsou anarchisté a anarchistky tradičně aktivní, neboť samotný queer koncept v sobě skrývá výrazný subverzivní potenciál, kritiku mocenských struktur a společenských norem. V Čechách tomu tak ale s výjimkou několika jednotlivců není a na pojem queer pomalu získávají politický monopol konformní gay a lesbické organizace usilující o zařazení GLBT menšiny do nesvobodné heterosexuální společnosti.

Je tu samozřejmě i druhý aspekt. Pochod Queer Parade je opakovaně napadán neonacisty, kteří ve vesměs bezbranných účastnících a účastnicích vidí skvělé „terče“. Pokud má být radikální antifašismus něčím jiným než prázdným slovem, musí spočívat i v praktické solidaritě se skupinami, které jsou neonacisty přímo fyzicky ohroženy. Mnoho antifašistických skupin či jednotlivců odmítá účastnit se takové akce jako je Queer Parade a zdůvodňují to právě „ideologickou nečistotou“ akce. Nejen že nám takový přístup připadá krátkozraký a nesolidární, ale zároveň také pokrytecký. Mnoha lidem, kteří mají problém s Queer Parade, už nevadí postavit se a organizovat se na podporu židovské obce, když chtěli neonacisté pochodovat Prahou v den výročí křišťálové noci. Stejně tak neproblematizují proslov zástupce židovské obce na antifašistické demonstraci. Židovské náboženství nám však připadá z hlediska anarchismu v mnohém problematičtější.

Přišlo nám proto důležité akci podpořit, byť jsme se v jejím rámci kriticky vymezili proti pojetí pojmu queer tak, jak ho její organizátorky a organizátoři prezentují, a nastínili naše pojetí konceptu queer z anarchistických pozic.

Náměstí Svobody, místo srazu, bylo už dlouho předem obšancováno policií. Policie každému příchozímu kontrolovala občanský průkaz – jak se brzy ukázalo, bylo to po dohodě s organizátory a organizátorkami pochodu. Celá procedura nám přišla vzhledem k účastníkům a účastnicím pochodu velice ponižující a potupná a velmi připomínala povinnou evidenci homosexuálů z jiných historických období. Ačkoliv jsme nakonec na místo srazu mohli projít bez lustrace, krátkozrakost pořadatelského kolektivu i samozřejmost, s jakou to přijímali ostatní účastníci a účastnice, nás velmi negativně překvapila.

Na místě jsme rozbalili naše transparenty („Anarchist, queer, rebel“ a „V kapitalismu a státu není svoboda pro nikoho“) a distribuovali letáky. K samotnému krátkému pochodu brněnskými ulicemi není moc co napsat – těžiště akce samotné bylo koneckonců na Náměstí Svobody. Pochod byl hlasitý, překvapivě energický a odhodlaný a náš černo-růžový blok v něm byl rozhodně nepřehlédnutelný.

Na druhou stranu není přílišný optimismus na místě. Každý anarchista a anarchistka se jistě ošije při poděkování policii za ochranu, které zaznělo na konci průvodu. Pravdou je, že policie pochod skutečně chránila; bez jejích opatření by případný střet dopadl pro Queer Parade katastrofou. A dokud v ulicích nebude fungovat reálná radikální antifašistická síla schopná zajistit svobodný prostor, bude tu existovat závislost na policii, která dále posiluje důvěru v policii.

Z článků na internetu by se člověku mohlo zdát, že neonacistické hnutí je v rozkladu a neakční. Realita je ale jiná. V Brně se opět ukázalo, že akceschopné je, dá dohromady poměrně velké počty a když si zamane, je schopno ovládat ulice a téměř bez odporu šířit strach a teror.

Radikální antifašismus vnímáme jako naši přítomnost v ulicích, účast a pomoc při zamezení neonacistického teroru při jakékoli příležitosti a připadá nám nezbytné nenechat tyto události proběhnout bez odezvy tolikrát za rok, jak naneštěstí za poslední léta vídáme. Radikální antifašismus není jen skryté monitorování a řeči o přímých akcích v ulicích, je také o počtu aktivních lidí, kteří se jindy tak snadno sejdou ve velkém počtu na koncertě nebo jednou za rok na louce, je o projevené solidaritě postavit se spolu s ostatními proti fašismu. Antifašismus není pózou, ale reálnou akcí a musí být vidět.

Jak jsme již zmínili, věříme v to, že praktická solidarita s ohroženými skupinami je neoddělitelnou součástí radikálního antifašismu. Queer Parade jsme se ale neúčastnili proto, že jsme chtěli někoho chránit; přijeli jsme se zúčastnit, projevit svůj názor a případně se bránit společně s těmi, kteří přistoupí na naši tezi, že sebeobrana je nejen právem, ale tváří v tvář neonacistům i povinností.

Anarchistky a anarchisté z černo-růžového bloku