„[...] zaměření se na právo uzavírat sňatky udržuje myšlenku, že tato práva by měla být spojena s manželstvím. Kdybychom se vzaly, přispívaly bychom ke společenské normě života v párech. Tahle norma marginalizuje svobodné lidi, svobodné rodiče, ovdovělé, rozvedené či lidi žijící v dalších netradičních uskupeních.“

- Martha Ackelsberg, lesba a anarchistická autorka ve svém článku napsaném se svou partnerkou Judith Plaskow „Proč se nevezmeme“

V České republice se pojem queer začal používat jako označení gayů, leseb, případně transexuálních a transgender lidí. Pro nás a spoustu dalších lidí však queer není označení pro naši sexuální orientaci, dokonce není ani pouze o sexualitě. Queer je pro nás vymezení se vůči mocenským vztahům ve společnosti a vůči normování toho, jak má vypadat krásné a zdravé tělo, jak má vypadat intimní vztah, jak má vypadat sexuální vztah, jak má vypadat muž, jak má vypadat žena. Umožňuje nám neškatulkovat lidi podle toho, s kým spí, na gaye, lesby případně bisexuál(k)y. Myslíme si, že tyto tři v podstatě uměle vytvořené kategorie pouze umožňují normalizovat jinakost, aby dále udržovaly fungování heteronormativní společnosti. Umožňují jinakost přesně nanormovat, přiřadit jí nálepku a šuplíček a jednou třeba i kolonku v občanském průkazu.

Všichni bez výjimky věříme v právo svobodně si uspořádat své intimní a sexuální vztahy bez kontroly, útlaku či donucování. Proto si nevystačíme s požadavky na rovná zákonná práva, jakkoliv mohou být pro konkrétní jedince důležitá jakožto nástroj obrany proti institucializované diskriminaci a útlaku. Uznání těchto práv ze strany státu nás ale nepřiblíží takové podobě společnosti, v jaké bychom chtěli žít. Pouze zneviditelňuje případně formalizuje různorodost, v jaké lidé žijí.

Chceme společnost, kde jedinec nepotřebuje potvrzení instituce na uspořádání svých intimních vztahů. Vlastně chceme společnost, kde nebudou vůbec žádné instituce. Společnost bez hierarchie, organizovanou zdola na principech solidarity a vzájemné pomoci.

Zajídá se nám společnost, ve které je jediná důležitá otázka „kolik to stojí?“. Pokud to jde zpeněžit a prodat, je to dobré, pokud ne, nezavadí o to ani pes. Ono „to“ může být výrobek, zvíře, příroda, ale i myšlenka nebo člověk sám. A samozřejmě i práva pro lesby a gaye.

Dokud se dá jiná sexuální orientace dobře prodat, dokud bude vytvářet trh, budou ji alespoň některé instituce podporovat. My ale nechceme mít z našich intimních vztahů další komoditu, další zboží. Chceme svobodu.

Zní to jako utopie? Možná. Před sto lety bylo utopií, že bude existovat státem uznaný stejnopohlavní svazek. Věříme, že svobodná a samosprávná společnost je možná. Věříme, že společnost, ve které bude pestrobarevná jinakost možná a oceňovaná i bez toho, aby vytvářela trh, je jedinou alternativou k šílenství, které vidíme okolo sebe.

Jsme anarchistky a anarchisté z černo-růžového bloku.

Braňme se

Mnozí z nás se stali terčem útoku neonacistů před dvěma roky na Queer parade zde v Brně. Máme ale i až příliš dalších zkušeností s jejich útoky: někdy kvůli alternativnímu vzhledu, vždy ale zejména kvůli našemu politickému přesvědčení.

Milujeme svobodu, kreativní sebevyjádření a osobní rozvoj. Nenávidíme útlak a donucování. Proto jsme pro neonacisty nepřátelé a jak sami říkají, terče. Po mnoha a mnoha zkušenostech jsme přišli na to, že jediným způsobem, jak neonacistům čelit, je postavit se jim společně.

Neonacisté jdou po krku všem, co nezapadají do jejich představy bílého, hrdého Evropana. Nenávidí černé, nenávidí žluté, nenávidí imigranty a imigrantky, nenávidí „levičáky“ a „levičačky“, nenávidí odboráře a odborářky, nenávidí buzny. Nenávidí tak, že jsou schopni je i zabít. Útok zápalnými lahvemi na romskou rodinu v Brně je ještě stále v živé paměti.

Každý z nás může být obětí – pokud bude muset neonacistům čelit sám. I proto jsme dnes tady. Někteří se identifikujeme jako queer, jiní ne. Pro neonacisty jsme ale cílem jejich nenávisti všichni bez výjimky – v tomto smyslu jsme všichni queer.

Věříme, že jediným způsobem, jak neonacistickému násilí čelit, je postavit se jim společně. Hrdě, beze strachu. Protože nás, v jejich očích odpadu určeného k likvidaci, je mnohem, mnohem víc. Pokud budeme jako ohrožené komunity a jedinci proti neonacistům postupovat společně, uspějeme. Pokud budeme sami, budeme se dál bát.

I v rámci této myšlenky antifašistické solidarity jsme přijeli podpořit Queer parade.

Nevěříme policii a nikdy jí nesvěříme svoji ochranu. Jednak proto, že jsme mnohokrát viděli, jak policie s klidem přihlíží linčování lidí z menšin. Skoro až s uspokojením – v neposlední řadě právě před dvěma lety v Brně. Hlavně ale proto, že jí nevěříme z principu; odmítáme svěřit svou ochranu a tím i své životy nějakému profesionálnímu uskupení s monopolem na násilí. Dnes nás možná na něčí rozkaz policie může chránit před neonacisty, zítra do nás ale bude na jiný rozkaz bušit teleskopickými obušky na antifašistické blokádě neonacistického pochodu židovskou čtvrtí nebo střílet při snaze rozbít odborářskou stávku.

Věříme, že nejlépe se uchráníme sami. Společně. Stavíme se proti násilí, ale plně věříme v sebeobranu a jsme připraveni se neonacistům v případě útoku postavit. Pokud do toho půjdete s námi, uspějeme. Pokud ne, neonacisté si připíší další vítězství.