Co to vlastně znamená být mužem? Liší se v současné době nějakým způsobem mužská a ženská zkušenost? Jestliže ano, tak v čem a čím je tato odlišnost podmíněna? V průběhu života postupně vrůstáme do společnosti, ve které žijeme. Naše okolí – tedy společnost, ve které žijeme – na nás nějakým způsobem působí. Naše identita tedy není dána biolog­icky, ale je kulturně a sociálně konstruována. Žijeme ve společnosti, kde neustále přetrváva­jí genderově stereotypní vzorce chování. Je otázkou, do jaké míry reprodukujeme tyto ustálené vzorce chování, do jaké míry je sami/y spoluutváříme a do jaké míry je naopak překračujeme. Osobně se domnívám, že míra reprodukování či naopak překračování stereotypních vzorců chování je u každého člověka jiná a závisí to na mnoha faktorech.

Vraťme se ale zpátky k mužům. Jak jsem výše zmínila, identita jedince je kulturně a sociálně konstruována, to znamená, že maskulinita není něco pevně daného, ale naopak je spoluutvářena jak muži tak ženami v závislosti na kultuře a sociálních podmínkách. Nelze tedy hovořit o konstrukci jedné maskulinity, ale o konstrukci mnoha maskulinit.

Velký vliv na utváření identity jedince mají i média. Zajímalo mě, jaký obraz „moderního muže“ předkládá svým čtenářům současný pán­ský časopis Men’s Health.

Men’s Health a konstruování maskulinit

Men’s Health vlastně vytváří mozaikovitý obraz dokonalého a zcela fiktivního chlapa. A my každým článkem, tipem či radou snažíme posunout sebe a vás k tomuto ideálu. Onen ideální pomyslný chlap, kterému se všichni – ať už si to přiznáme, nebo ne – snažíme podobat (a právě po něm touží většina žen), je inteligentní, komu­nikativní, vtipný, zdravý, přitažlivý, přirozeně erotický a lehce nad věcí. Přesně jako náš český Men’s Health. (Vlado Olexa šéfredaktor Men’s Health, říjen 2002)

Vlado Olexa zde operuje se slovy dokonalý a ideální chlap, ale podle koho? Podle nějakého společen­ského statutu quo? Na kolik tento časopis pouze repro­dukuje status quo a na kolik ho sám vytváří? Do jaké míry si čtenáři tohoto časopisu uvědomují, že onen „ideální“ chlap je určitý konstrukt, kterému se mohou, ale zároveň nemusí podobat?

Když si vezmete tento časopis do ruky, již z titulní strany se na vás usmívá svalnatý muž do půl těla, který má nakrátko ostříhané a nagelované vlasy. Na další stránce najdete obsah časopisu s názvy pravidelných rubrik – Sport a fitness, Zdraví a prevence, Sex a vztahy, Výživa atd. V květnovém čísle je tématem měsíce Špeky dolů! a Vše, co můžete sníst!

Za ideál krásy je zde považován svalnatý mladý muž okolo třiceti let, který chodí pravidelně do posiloven a dodržuje určitou životosprávu. V článku Špeky dolů! (a nejen v něm) je ideál krásy spojován s ideálem zdravého životního stylu. Oba se vzájemně potvrzují. Ráda bych zde pro ukázku ocito­vala pár vět.

Břišní tuk znamená něco víc než jen způsob, jakým vám příroda říká, že se nikdy nestanete hvězdou telenovel, moderátorem zpráv, rock­ovou legendou nebo že nikdy nebudete pózovat na titulní stránce Men’s Health. Je to zároveň známka toho, že zdravotní stav vašeho těla je ve vážném nebezpečí. … Mimochodem, infarkt a cukrovka nejsou jedinými nemocemi, jimiž břišní tuk může ohrožovat vaše zdraví. Pokud je všechny spočítáte, zjistíte, že existuje alespoň 39 chorob spojených s břišní obezitou.(Je jich 40, pokud do tohoto výčtu zahrnete i nevolnost, kterou vyvolává pohled na vaše tělo v plavkách!)1

V tomto a dalších článcích můžeme nalézt různá posilovací cvičení a způsoby správného stravování, prostřednictvím kterých se čtenáři přiblíží ideálu mužské krásy a zároveň budou čím dál tím zdravější. (V některých článcích jsou přímo uváděny i energetické hodnoty potravin - kalorie, bílkoviny, tuky, sacharidy).

Zajímavé je též propojení „zdravého vzhledu“ muže s reklamou na různé farmaceutické výrobky. Například v květnové příloze - Vše, co z muže dělá atraktivního chlapa – se dovíte nejen recepty, co byste měli jíst, aby vám nestárla pleť a nevypadávaly vlasy, ale také se dovíte, které farmaceutické výrobky byste měli používat (je zde uvedena firma a někdy i fotografie samotného výrobku). Zajímalo by mě, do jaké míry formuje ideál mužské krásy nabídka výrobků na trhu, která je pak v takovémto časopisu prezentovaná. A to buď formou otevřené reklamy nebo formou poloskryté reklamy, jako je tomu např. v této květnové příloze. Nabízí se otázka, kde tedy v takovýchto časopisech končí reklama?

Kromě ideálu mužské krásy tento časopis předkládá i styl, jakým by se měl mladý muž střední třídy oblékat, jaké módní doplňky by měl nosit, v jakém automobilu by měl jezdit. Popřípadě jaké by měl mít sportovní vybavení. Tomuto tématu je věnovaná celá jedna rubrika.

Dalším velkým tématem, které se v Men’s Health opakuje, je dosažení úspěchu v zaměstnání. Autoři článků vychází ze stereo­typního uvažování, že muž by neměl být pouze silný a zdravý, ale také by měl být ambiciózní a dosáhnout úspěchů ve veřejné sféře. V listopadovém čísle r. 2002 je např. článek, který udílí čtenářům rady, jak se mají chovat na pohovoru při hledání zaměstnání. Jakým způ­sobem se mají obléknout, jak mají komunikovat s personalistou/personalistkou. Udílejí se zde rady typu: Používejte aktivní tvary sloves např. „zorganizoval jsem“, „provedl jsem analýzu“. Vyhněte se neurčitým výrazům jako „myslím“, „možná“, „domnívám se“.2

Se zaměstnáním také velmi souvisí téma stresu. Zaujal mě jeden článek3, kde šéfredak­tor Vlado Olexa radí čtenářům, jak si odpoči­nout od každodenních starostí. Doporučuje mužům, aby si zašli na masáž, manikúru, kos­metiku. Zajímavé je, že chození na kosmetiku zde není prezentováno jako něco zženštilého, ale naopak jako něco, co doplňuje image dobře situovaného muže. Domnívám se, že takový zedník by chození na manikúru a kos­metiku za zženštilé považoval. V tomto článku je dobře vidět, že konstrukce maskulinit a femininit je vztahová, probíhá nejen ve vzá­jemné interakci mezi muži a ženami, ale i mezi muži samými v závislosti na dané kul­tuře a sociálním postavení.

Další velmi zajímavou věcí, na kterou jsem narazila, je rubrika věnovaná milostným vztahům. Do této rubriky píší většinou ženy, což vytváří dojem, že ženy jsou těmi „odbor­nicemi na vztahy“. Radí mužům, jak být správným milencem a jakým způsobem žít se ženami. Vytváří obraz pozorného naslouchajícího partnera. Zajímavé na tom je, že muž by měl takto přistupovat pouze ke své partnerce. V žádném článku se nehovoří o jiných ženách – matkách, sestrách, kamarádkách, spolupra­covnicích atd. To vytváří dojem, že muž by měl být pozorný pouze vůči svým partnerkám. Vypadá to, že vůči zbytku společnosti – muži a ostatní ženy, by se měl chovat jinak, protože takovéto chování by mohlo být vnímáno jako zženštilé a nebo by mohlo být chápáno jako určitá forma svádění.

Kromě článků zabývajících se vztahem muže a ženy se občas (za posledního půl roku jsem našla dva) objeví i nějaký článek o otcov­ství. Obsah jednoho z nich mě docela příjemně překvapil. Autor tohoto článku Daniel Šilhan radí čtenářům, jak se mají chovat v roli nevlastního otce. Říká, že by se muž neměl snažit stát se druhým otcem, ale vybudovat si vztah vzájemného respektu. Neměl by soupeřit s nevlastními dětmi o čas své partnerky. Zároveň by také neměl soupeřit o přízeň dětí s jejich biologickým otcem. Naopak měl by respektovat jejich vztah. Přesto se však autor pohybuje v určitém stereotypním uvažování, když říká: „Nechte děti, aby si vyzdobily své pokoje podle svého gusta, zatímco vy přeměňu­jete suterén na dílnu“. „Dejte dceři najevo, že je nevhodné, aby doma chodila ve spodním prádle, a zdůrazněte, že všichni členové rodiny musejí respektovat soukromí druhých a zavírat dveře do koupelny a ložnice“.4

Vzhledem k tomu, jak málo je u nás otcov­ství tematizované, považuji tento článek i přes jeho zjevné nedostatky za přínosný, protože tuto otázku vůbec otevírá.

Zajímalo by mě, do jaké míry se čtenáři tohoto časopisu snaží dostát ideálu muže, který tento časopis předkládá. Bohužel, žádného neznám, abych se ho na to zeptala. (Kdybyste náhodou někoho znali/y, napište! Pokusila bych se s ním udělat rozhovor do dalšího čísla.) Rozhodla jsem se tedy podívat se na reakce čtenářů. Většina z nich vnímá Men’s Health, jako seriózní časopis pro muže. Pochvalují si především různé cvičební plány, zajímavé triky a rady jak být ještě lepším milencem. Dokonce se občas objeví i příspěvek od ženy, která svému partnerovi předplatila další čísla s odůvodněním, že je pak lepší milenec. Čtenáři se často ptají na různé otázky týkající se posilování – jestli je lepší procvičovat v jed­nom dni určité svalové partie a v dalším jiné, nebo procvičit celé tělo najednou atd.

Závěr

Když bych měla shrnout své poznatky, časopis Men’s Health reprodukuje ustálené vzorce chování a podporuje genderové stereo­typy. Přesto však v čtenáři budí dojem, že přináší něco nového a lepšího. Z velké části jsou to však stará klišé oblečená do nového, ještě neobnošeného kabátu.

Dita

 
Poznámky:
1) Fick, H: Špeky dolů!, In Men’s Health, květen 2003
2) Hubáček R: Jak neprohrát personální válku, In Men’s Health, listopad 2002
3) Olexa V: Na chvilku přibrzděte pánové!, In Men’s Health, únor 2003
4) Šilhan D: Vaše role: úspěšný nevlastní otec, Men’s Health, prosinec 2002.