Opět vás vítáme u nového čísla Přímé cesty, tentokráte je jejím tématem anarchofeminismus v každodenním životě. Téma, které se nám zdálo dosti obtížné na zpracování, nicméně jsme si byli/y vědomi/y, že (i) vzhledem k názvu naší organizace by bylo dobré se do něj pustit. Vycházeli/y jsme z několika stěžejních zásad, ke kterým jsme se snažili/y napsat nejprve jejich základní význam a ten pak doplnit o nějaké vlastní postřehy či zkušenosti. Oněmi zásadami jsou Revoluce všedního dne, Osobní je politické, Slučitelnost teorie a praxe, Hra a zábava, Spolupráce a svépomoc, Svoboda a Tvořivost. Teď už je na vás posoudit, nakolik se nám podařilo vám tyto zásady přiblížit. A samozřejmě na nás všech je, abychom se jimi řídili/y:-) Na příští léto vás také pozveme na zajímavou akci s názvem Anarchistický tábor praktického vzdelávania 2005, už podle názvu je patrné, že se uskuteční na Slovensku. Samozřejmě nechybí ani rubrika týkající se anarchofeminismu, tentokráte se jedná o text od Peggy Kornegger Anarchismus: spojení s feminismem. Po kratičké odmlce se také vracíme k historickým překladům. V sedmém čísle to budou Anarchistky v Itálii. Nechybí ani pokračování Modernizace mateřství, které jsme museli/y minule z nedostatku prostoru vynechat. V kulturní sekci se objeví rozsáhlý článek Je metal jen pro pořádné chlapy?, kde už z názvu je patrné, že asi nikoli. U tohoto článku se můžeme do příštího čísla těšit na pokračování. V rubrice portréty se dozvíme něco o Josefu Čapkovi a o jedné výstavě, která probíhala po celé léto, si něco budeme moci přečíst v článku Obří sochy jako oslava evropské integrace. A abych nezapomněla - pod názvem "Jaké jsou vaše představy o výchově" se skrývá pokračování velmi povedeného rozhovoru z minulého čísla. Tentokráte ale nikoli rozhovoru s rodiči a dítětem, ale s jejich společnými přáteli. Nezbývá než dodat... ...přejeme příjemné počtení.