O tom, co je ženská obřízka, asi není nutné se déle rozepisovat. Jaké jsou druhy ženské obřízky a historii i současný kontext tohoto zákroku, se můžete dočíst v článku A. Dvorské v A-kontře 2/05 nebo v elektronické podobě (http://www.feminismus.cz/fulltext.shtml?x=442283 [1]). Stručně řečeno je ženská obřízka zákrok, který odnímá ženě některé části (někdy i všechny) genitálií (klitoris, vnější a vnitřní stydké pysky). Ženská obřízka se provádí obvykle mezi čtvrtým a desátým rokem života dívky. Po zákroku hrozí značné krvácení či záněty, které mohou končit i smrtí, dalšími následky jsou ztráta citlivosti, bolestivost při pohlavním styku, komplikace u porodu, psychické následky. Ženské obřízka nesouvisí s náboženstvím, ale jedná se spíš o záležitost zvykovou, důvody k ní jsou např. omezení sexuální touhy žen, zvýšení sexuálního prožitku mužů, hygieničnost, zvýšená plodnost žen, opatření proti nevěře, rituál dosažení dospělosti. Je více než patrné, že se jedná o nástroj ovládání a kontroly žen (a ženské sexuality) muži. Obřezávání žen totiž úzce souvisí s patriarchálními principy. Žena a ženská sexualita nepatří jí samé, ale jedná se o „statek“, který má být ve správě muže nebo rodiny či společenství vedeném muži.

Ročně je tomuto zákroku vystaveno až 3 milióny žen, zejména z některých zemí Afriky (Somálsko, Egypt, Súdán, Etiopie, Senegal, Tanzánie, Džibuti, Mali, Sierra Leone, Nigérie, Ghana, Pobřeží slonoviny, Uganda), Středního Východu (Omán, Jemen, Spojené arabské emiráty), v částech Asie (Indonésie, Srí Lanka, Malajsie). V některých z těchto zemí je ženská obřízka již zakázána a Egypt se rozhodl zařadit mezi ně. Nové egyptské nařízení je součástí dlouho diskutovaného zákona o právech dítěte. Proti tomuto zákonu i pro jeho přijetí se konaly demonstrace. Zákon však také obsahuje formulaci, že lékaři mohou tento zákrok provádět v případech „lékařské nezbytnosti“. Když pomineme tuto problematickou formulaci, musíme si uvědomit, že shora vedený boj proti obřízce s sebou nese úskalí, že se provádění zákroku pouze stáhne do ilegality. Státní boj proti ženské obřízce trvá již několik let, obdobné nařízení již padly v minulosti, výsledek byl ale pouze takový, že doktoři si za svůj „strach“ před postihy nechávají za zákroky lépe zaplatit. Obávám se, že ani teď to nebude jiné, a tak je důležité, aby se boj proti obřízce vedl i jinde než jen na státní úrovni. Jako účinné se jeví projekty typu organizace Tostan (www.tostan.org [2]), která funguje na lokální úrovni a jejíž činnost se zakládá na šíření gramotnosti, pomoci obětem, svržení patriarchátu, zvýšení sebevědomí žen.