V souvislosti s výchovou jsem se rozhodla udělat rozhovor s Lídou a Jindřichem, kteří se spolu s dalšími lidmi podílejí na výchově Maxe. Jindřich a Lída nechtějí být autoritářští rodiče, snaží se  budovat vztah s Maxem na vzájemném respektu. Neřeší věci příkazy a zákazy, ale debatou. Zajímalo mě, jakým způsobem probíhá v praxi tato neautoritářská výchova. Nenaráží Max v běžném životě na to, že je vychováván na jiných principech a k jiným hodnotám?

Mluvíme-li dnes o potřebě zásadně změnit společnost, protože jsou stávající společenské podmínky pro přírodu, člověka a celou lidskou společnost trvale či dlouhodobě neudržitelné, musíme si zároveň uvědomit, jak je možné této změny dosáhnout. Nelze se domnívat, že všechno vyřeší „spásonosná sociální revoluce“. Pro opravdu hlubokou a zásadní přeměnu je potřeba i tzv. revoluce všedního dne - revoluce v našich hlavách, srdcích a v našem chování a přístupu k okolí, a to hned teď, v dnešních podmínkách - teprve pak je možné započít revoluci sociální. Mezi zásadní pilíře této revoluce patří neoddiskutovatelně i každodenní výchova a vzdělávání. Proto je více než nutné zabývat se alternativní anarchistickou, potažmo anarchofeministickou pedagogikou.

Jak jsem se zmínila v článku Knihy o výchově aneb co nám radí literatura, výchova dětí podle anarchistických principů je (alespoň pro mě) plná otázek a obav, musí se vypořádávat se spoustou předsudků, musí být připravena čelit nepochopení okolí. Knihy o výchově nám v tomto směru nemohou být příliš vodítkem, protože odpovídají tradičním představám, jak má dítě na konci výchovného procesu vypadat. Přesto jsem v některých knihách nalezla zajímavé nápady a možné inspirace. Aby konstruktivní přístup alespoň trochu doplnil „destruktivní kritiku“, rozhodla jsem se vybrat pár situací a jejich řešení, které z mého pohledu rozvíjí rovnocenné partnerství mezi rodiči a dětmi.

Na úvod tohoto článku bych chtěla položit jednu z mnoha důležitých otázek týkajících se výchovy dětí: Jak a kdo nás vlastně připravuje na výchovu našich dětí? Odkud čerpáme nápady a způsoby, jak řešit různé situace s dětmi? Jistě si neseme hodně z naší rodiny a výchovy našich rodičů. Díky těmto zkušenostem si možná vytvoříme představu, co nám vadilo, co bychom dělali/y jinak, pochopitelně lépe. Nebo co nám přišlo užitečné, za co jsme nyní svým rodičům vděčni/y. Tato představa má jeden háček. Většinou si ji vytváříme tak říkajíc na sucho. Máme v hlavě vizi, jak by to mělo probíhat, ale nikdy ji předem nevyzkoušíme v praxi.

Lisa Bendall

Dnes mám tedy hovořit na téma anarchismu a feminismu. Tyto pojmy jsou zvučné a mám pocit, že se ode mě očekává poskytnutí jakéhosi rozsáhlého a vyčerpávajícího přehledu historie obou hnutí ve vzájemném vztahu, že budu analyzovat tento vztah (nebo jeho nepřítomnost), kategorizovat vzájemné reakce s odkazy na jednotlivé teoretiky a obecně představím přehledný obrázek toho, co by se mohlo vejít pod střechu anarchismu a feminismu.

Různé alternativní koncepce vzdělávání vznikaly takřka od nepaměti. Jedním z projektů, které nás mohou inspirovat i dnes, byla „Moderní škola“ (Escuela moderna) – projekt rozumového vzdělávání, jehož duchovním otcem se stal španělský učitel Francisco Ferrer. Přestože Moderní škola nebyla ve své době jediným vzdělávacím počinen iniciovaným z řad pokrokových myslitelů, byla zřejmě počinem nejpropracovanějším jak po teoretické, tak po praktické stránce. Někdy se vedou spory, považoval-li se sám Ferrer za anarchistu – to však není příliš podstatné. Podstatnou zůstává především jeho práce. To, že vytvořil postupně koncept reformní pedagogiky, jež měla realizovat teorii výuky podle rozumu v moderní škole se světskou a antimilitaristickou výchovou, a to, že tento koncept v praxi přes neustálé represe několik let úspěšně fungoval. Ferrerovo dílo čerpalo z principů, které jsou dozajista antiautoriářské levici vlastní.

K tématu alternativního vzdělávání jsem se rozhodla přispět rozhovorem s člověkem, který prošel výukou na ZŠ Londýnská. O této škole jsem od několika lidí slyšela, že se vyznačuje do jisté míry specifičností přístupu k žákům a žačkám. O tom, v čem se liší a proč se mnohým zdá být alternativní, jsem se chtěla pobavit s někým, kdo tuto školu navštěvoval a její výuku si tedy zažil. Poprosila jsem Štěpánu, jestli by mohla zodpovědět pár mých zvídavých dotazů, a setkala jsem se s pozitivní odpovědí...

Účelem tohoto článku není podat vyčerpávající přehled o alternativních školách a tendencích na celém světě v historii a současnosti, ale spíše se trochu zabývat tím, co to vlastně alternativní škola je, jak moc je alternativní, vůči čemu se vymezuje atd. Nicméně hlavní náplní toho textu je přiblížit realitu alternativních škol v České republice. Mnoho z nás stojí nebo bude stát před otázkou, do jaké školy poslat své dítě.