V tomto článku Vám přinášíme dva historické dokumenty anarchofeministického hnutí a také Vám představujeme základní teze z prohlášení dvou významných anarchofeministek Peggy Cornegger a Carol Ehrlich. Text, který si přečtete jako první, se týká obecně teorie anarchofeminismu, autorky v něm konstatují, že spojení anarchismu a feminismu je dokonalým spojením principů a ideálů.Další dva příspěvky jsou dobovými dokumenty, jde o anarchofeministické manifesty, které reagují na situaci v tehdejším ženském hnutí - na propojování marxismu a feminismu, které Carol Ehrlich nazvala „nešťastným manželstvím“. Oba dva na tuto situaci reagují negativně, ale jiným způsobem. Zhodnocení, jak se jednotlivé skupiny s tímto fenoménem vypořádaly, necháme na Vás. Jak jsme již zmínily na začátku tohoto textu, tyto materiály Vám přinášíme jako historické dokumenty a ne jako něco, co bychom bez váhání podepsali/y.

Leila J. Rupp: Vytoužená minulost

Dějiny lásky a sexuality mezi osobami stejného pohlaví v Americe od příchodu Evropanů po současnost

Knihu Vytoužená minulost vydala v roce 1999 Chicagská univerzita, v českém překladu Věry Sokolové vyšla v roce 2001 v nakladatelství One Woman Press. Autorka provedla syntézu badatelského úsilí desítek vědců/-kyň, kteří/ré se zabývají dějinami sexuality mezi osobami stejného pohlaví a podle vlastních slov se snažila ukázat „nakolik se změnilo myšlení a pohledy na sexualitu i během tak relativně krátkého období, jaké představuje americká historie od příchodu prvních Evropanů.“ K tomu použila rozmanitou dokumentaci: soudní případy, noviny, dopisy, deníky, kovbojské rýmovačky, atd.

Žijeme v reklamním věku. Billboardy, šoty, inzeráty, letáky jsou všude kolem. Pravděpodobnost, že jedinec žijící v soudobé společnosti reklamu jako fenomén nezaznamenal, je téměř nulová. Reklama pracuje s hodnotovými měřítky publika a pokouší se je formovat ve prospěch svého cíle - zvýšení prodeje.

Žena přijde domů z práce, ale muž se jí nezeptá, jak se celý den měla. Přitom ona na takovou otázku čeká. Ne proto, že by se zrovna událo něco převratného, ale prostě proto, že jí tím dá najevo, že mu není lhostejná. On ale takovou otázku nepoloží - pokud se nic zásadního nestalo, není o čem mluvit, a pokud se stalo, ona mu to přece sama řekne.

Smyslem následujícího textu je zhodnotit část problémové oblasti, která je spojená s používáním jazyka v dnešní společnosti. Pokusím se poukázat na některé stereotypní modely v českých mediích, nejen na způsob, jakým se o ženách mluví, ale i například čím se vyznačují rozhovory se ženami. Na začátku bych chtěla zdůraznit, že tyto stereotypní způsoby vyjadřování jsou bohužel vlastní jak mužům, tak ženám, jak bude zjevné z ukázek. Není to tedy „útok“ na muže, ale na naše vyjadřování a myšlení, které je dáno existencí patriarchální společnosti, tedy i na patriarchální společnost jako takovou.

Studenti, kolejné za červen 2002 je třeba zaplatit do 15. srpna 2002. „Hm..., že by kolejné za příslušnice ženského pohlaví platil stát? Nebo univerzita? Nebo dokonce nějaký soukromý dárce? No tak fajn, alespoň ušetřím. Jako studentka si nemůžu moc vyhazovat z kopýtka“. I takto je možné pochopit tuto „nástěnkovou“ výzvu. Přestože nám zkušenost říká, že tímto mužským rodem v množném čísle - STUDENTI -jsou myšleny i ženy. Proč tedy rovnou nenapsat studenti a studentky nebo případně studující? Moc práce? Proč? Na tyto, ale i na další otázky se ptá a zároveň se snaží odpovídat i relativně mladá jazykovědná disciplína zvaná feministická či genderová lingvistika.1 A tu bych vám ráda ve svém příspěvku přiblížila.

1. 1.   Hlavní boom feministické lingvistiky lze datovat posledními třemi desetiletími. V roce 1975 vyšli ve spojených státech hned tři významné, takto zaměřené publikace. Jedna od vysoce uznávané lingvistky Robin Lakoff.