No balm in Gilead

Tato píseň je parafrází na modlitební píseň ze Spojených státu, která hovoří o balzámu přicházejícím z Galiley, o Ježíši Kristu a křesťanství. Lež o Boží existenci má na svědomí více životů než bolševismus a nacismus dohromady a dopady její morálky cítíme každý den.
Církevní otcové ochotně přizpůsobili výklad víry tak, aby legitimizovali autoritu představovanou státní mocí a uznali křesťanství jako státní náboženství Římské říše. Aby lidem vysvětlili neměnnost statusu quo, slíbili jim život věčný po smrti. Čím více budou nyní trpět, tím lépe se budou mít v nebi. Každé utrpení je vůle boží a jako takové se musí snášet, ne proti němu bojovat. Křesťanství tímto posvětilo „správnost“ mocenského rozdělení společnosti a nedotknutelnost soukromého majetku. To se v každé době hodilo potentátům jako jednoduchý způsob, jak přesvědčit zbídačené masy, že je normální, že jedni si žijí v blahobytu a druzí trpí. Legitimizace nerovnosti (přesvědčení, že je nerovnost normální, jediná a je součástí přírody) byla podmínkou fungování jakýchkoli státních společenských zřízení, jak monarchie, tak i moderní demokracie. Tedy společností rozdělené na úzkou skupinu těch, co mají moc a rozhodují, a na většinu těch, co nemají ani jedno.
Budou-li mi spílat nevěřící pse, odvětím: vy jste psi, když nad sebou potřebujete mít pána!

Charles Mike Ray