Různé alternativní koncepce vzdělávání vznikaly takřka od nepaměti. Jedním z projektů, které nás mohou inspirovat i dnes, byla „Moderní škola“ (Escuela moderna) – projekt rozumového vzdělávání, jehož duchovním otcem se stal španělský učitel Francisco Ferrer. Přestože Moderní škola nebyla ve své době jediným vzdělávacím počinen iniciovaným z řad pokrokových myslitelů, byla zřejmě počinem nejpropracovanějším jak po teoretické, tak po praktické stránce. Někdy se vedou spory, považoval-li se sám Ferrer za anarchistu – to však není příliš podstatné. Podstatnou zůstává především jeho práce. To, že vytvořil postupně koncept reformní pedagogiky, jež měla realizovat teorii výuky podle rozumu v moderní škole se světskou a antimilitaristickou výchovou, a to, že tento koncept v praxi přes neustálé represe několik let úspěšně fungoval. Ferrerovo dílo čerpalo z principů, které jsou dozajista antiautoriářské levici vlastní.

Účelem tohoto článku není podat vyčerpávající přehled o alternativních školách a tendencích na celém světě v historii a současnosti, ale spíše se trochu zabývat tím, co to vlastně alternativní škola je, jak moc je alternativní, vůči čemu se vymezuje atd. Nicméně hlavní náplní toho textu je přiblížit realitu alternativních škol v České republice. Mnoho z nás stojí nebo bude stát před otázkou, do jaké školy poslat své dítě.