Jeden znejpalčivějších problémů před­stavuje pro marxistické feministky vytvoření feministické analýzy v rámci kontextu (marxis­mus), jenž její konstrukci znesnadňuje. Patriarchát, institucionalizovaná dominance mužů nad ženami, byl pro tradiční marxisty historicky neviditelný. Většinou bývá chápán jako zohyzďující, avšak pouze lokální nádor na kůži kapitalismu, který lze léčit silným lékem státního socialismu.

Lisa Bendall

Dnes mám tedy hovořit na téma anarchismu a feminismu. Tyto pojmy jsou zvučné a mám pocit, že se ode mě očekává poskytnutí jakéhosi rozsáhlého a vyčerpávajícího přehledu historie obou hnutí ve vzájemném vztahu, že budu analyzovat tento vztah (nebo jeho nepřítomnost), kategorizovat vzájemné reakce s odkazy na jednotlivé teoretiky a obecně představím přehledný obrázek toho, co by se mohlo vejít pod střechu anarchismu a feminismu.

Peggy Kornegger bola v roku 1975 redaktorkou feministického čaopisu Second Wave (Druhá vlna) a v jeho jarnom čísle jej vyšiel nasledujúci článok. Kornegger sa v ňom snaží predovšetkým zrekapitulovať a redefinovať dovtedajšie skúsenosti feministického hnutia a hľadá podobnosti a spojitosti s anarchistickým hnutím, využívajúc príklady diania počas Španielskej revolúcie v roku 1936 a počas nepokojov vo Francúzsku 1968. Záverom je pre ňu koncepcia, keď feminizmus si môže udržať svoje revolučné a skutočné poslanie iba vedomým prijatím anarchistickej analýzy a princípov (keď podľa nej radikálny feminizmus svojimi postupmi implicitne anarchistický už je), a na druhú stranu feminizmus môže byť anarchizmu nevyhnutne nápomocný pri odstraňovaní všetkých foriem hierarchie. Tento článok tak predstavuje jeden z prvých pokusov o zadefinovanie anarchofeminizmu.