Život bez dominance

Zkušenost s jinými kempy a volnomyšlenkářskými setkáními ukázala, že je důležité vytvářet prostor, kde se lidé mohou pravidelně setkávat, aby spojili anarchistickou teorii s praxí a společně se bavili. Víme, že časově omezený kemp může působit jako útěk na ostrov.  Ale prostřednictvím tohoto kempu vytváříme prostor za hranicemi každodennosti společnosti a umožňujeme prožít si a rozvíjet naše představy o životě bez dominance. A-kemp nám umožňuje přemýšlet o tom, jak chceme žít, a naše teorie si vyzkoušet. Daleko od každodenního boje proti autoritám, sexistickému a pravičáckému zneužívání a dalším ohavnostem, které jsou normální v této společnosti. Také realizace a překonávání těchto struktur dominance v našich životech by mělo být tématem.

Od 18. do 27. července se v Rakousku uskuteční 3. ročník mezinárodního A-kempu - anarchistického letního kempu, kde si můžeme vyzkoušet žít svobodně mimo struktury donucování a dominance, které každodenně ovlivňují naše životy. A-kemp je místem, kde můžeme uvádět v život to, za co bojujeme. Letní anarchistický kemp není synonymem pro „prázdniny“, spíš příležitostí a prostorem pro to, abychom se poznali a žili naše sny o svobodných životech.

Historie italského anarchismu není a nebyla oddělena od mezinárodního hnutí. První libertinské ideje formuloval již Carlo Pisacane (1818-1857) v první polovině 19. století. Carlo Pisacane byl silně ovlivněn francouzským anarchistou Pierrem Josephem Proudhonem. Svou činností pomohl připravit půdu pro myšlenky Michaila Bakunina, který  s konečnou platností formoval italský anarchismus.

Lisa Bendall

Dnes mám tedy hovořit na téma anarchismu a feminismu. Tyto pojmy jsou zvučné a mám pocit, že se ode mě očekává poskytnutí jakéhosi rozsáhlého a vyčerpávajícího přehledu historie obou hnutí ve vzájemném vztahu, že budu analyzovat tento vztah (nebo jeho nepřítomnost), kategorizovat vzájemné reakce s odkazy na jednotlivé teoretiky a obecně představím přehledný obrázek toho, co by se mohlo vejít pod střechu anarchismu a feminismu.

Peggy Kornegger bola v roku 1975 redaktorkou feministického čaopisu Second Wave (Druhá vlna) a v jeho jarnom čísle jej vyšiel nasledujúci článok. Kornegger sa v ňom snaží predovšetkým zrekapitulovať a redefinovať dovtedajšie skúsenosti feministického hnutia a hľadá podobnosti a spojitosti s anarchistickým hnutím, využívajúc príklady diania počas Španielskej revolúcie v roku 1936 a počas nepokojov vo Francúzsku 1968. Záverom je pre ňu koncepcia, keď feminizmus si môže udržať svoje revolučné a skutočné poslanie iba vedomým prijatím anarchistickej analýzy a princípov (keď podľa nej radikálny feminizmus svojimi postupmi implicitne anarchistický už je), a na druhú stranu feminizmus môže byť anarchizmu nevyhnutne nápomocný pri odstraňovaní všetkých foriem hierarchie. Tento článok tak predstavuje jeden z prvých pokusov o zadefinovanie anarchofeminizmu.

Životní osudy věčné rebelky Emmy Goldman by bohatě stačily k naplnění hned několika lidských životů. Za sedmdesát let své existence toho stihla prožít opravdu mnoho: emigraci z carského Ruska do USA, několik let ve vězení, deportaci zpět do své původní vlasti v době po Říjnové revoluci, občanskou válku ve Španělsku... Svůj život prožívala vždy naplno, a tak měla v autobiografii nazvané příznačně "Living my life" hodně co psát.