Jenny Holzer, Barbara Kruger a Ilona Granet

Patřily na umělecké scéně k prvním, kdo vstoupily na půdu, jež byla ženám vždy zapovězena, a když se na ni odvážily vstoupit,znamenalo to pro ně velké riziko. Jejich tvorba hovoří o sociálních poměrech, politice, každodenním životě,násilí a sexualitě. Ať už jde o lehkou ironizaci či velmi ostrou kritiku, donutí diváka zastavit se a zamyslet se.

Začala tvořit přímo v městských ulicích. Původně se živila jako malířka firemních značek a vývěsních štítů, a proto i svá díla umísťovala na bilboardy, pouliční etikety, značky, apod. Stejně tak, jako bilboardy, používala zavedené piktogramy. Tučné, dobře čitelné písmo a ostatní prostředky vizuální propagandy, které se do dnešních dnů prakticky nezměnily. Na výstavě “The revolutionary Power of Women´s Laughter“ (Revoluční síla ženského smíchu) v roce 1983 Granet pracuje se symboly mužských autorit. Nad vchodem do galerie umístila čtyři postavy poskládané ze znaků, jež v naší kultuře znamenají úspěch a vliv mužů. Komixové obrázky-velkostatkáře, průmyslníka, mediálního magnáta a vojevůdce. Obrazy korporačních válečníků vrcholného kapitalismu umístila do čtyř obrovských raket. Granet pracuje v ulicích dodnes. Pokračuje v roce 1989 ve svých značkách na Emily Post Street. Jedna z nich zobrazuje muže, který na napjatém vodítku drží rozzuřenou bestii snažící se dosáhnout na kolemjdoucí ženu. Piktogram je doplněn nápisem:“Drž své pudy na uzdě.“

Svým dílem podobně jako B.Kruger reflektuje stav společnosti ve které žije.Její texty se objevují na pouličních plakátech i na obřích digitálních obrazovkách např. na Times Square nebo Piccadilly Circus. Pracuje s klišé, se zavedenými kódy a stereotypy. Přestože jsou práce anonymní, mají genderové zabarvení. Holzer sice říká, že se vždy snažila o co možná největší „genderovou neutralitu“, v naší společnosti jsou však hlasem autority a agrese muži.O násilí páchaném na ženách Holzer vypovídá například na titulní straně Suddeutsche Zeitung 19. listopadu 1993 krvavě červená,rukou psaná poznámka : „Bdím tam,kde ženy umírají“. O znásilňování a brutálním zacházení se ženami si u Holzer nečteme z odosobněných médií ale z povrchu Ženského těla. Skrze póry, ochlupení, mateřská znaménka a pihy – co slovo,to jizva. Takto je tu vysloveno vše,na co jazyk nestačí.

Její práce byla k vidění také často na ulici, kde se míjela a konfrontovala s reklamou. Starší věci jsou zaměřeny spíše psychologicky, novější se soustřeďují na problematiku konzumu v kapitalistické společnosti.Zkoumá, jak masmediální obrazy v naší společnosti vytvářejí a zviditelňují násilí, moc a sexualitu. Její práce prakticky nebylo možná rozeznat od reklam. Své slogany tiskne na nákupní tašky, trička, billboardy. Nejznámější jsou však její plakáty – slova tištěná na reklamních fotografiích: “kup si mě,změním tvůj život“, “nakupuji, proto jsem“, “mluv řečí peněz“. Na její výstavě byla slova napsána přímo na stěnách galerie a i v tomto lze vytušit téma trhu. Na Times Square umístila obrovský světelný panel s nápisem “nesnažím se vám nic prodat“. Detailní fotografie božské ruky, pod jejímž dotekem se v Sixtinské kapli rodí Adam s textem “investujte do božské podstaty mistrovského díla“. Slogan: “když slyším slovo kultura, vytahuji šekovou knížku“, natištěný na tváři dřevěné loutky. V otázkách genderu Kruger hovoří o ženě jakožto předmětu sexuální agrese. Obraz holčičky s prsty v uších a vyplazeným jazykem provázený textem „lásku koupíš za peníze“. Přesto že se autorka obrací především k muži-divákovi, její tvorba není genderově jednostranná. Sloveso“být“ používá také v množném čísle „jsme“, které si může přisvojit kdokoli.

Použitá literatura:
Ženy v umění 20. a 21. století, uspořádala Uta Grosenicková TASCHEN 2004
Neviditelná žena (antologie současného amerického myšlení o feminismu,dějinách a vizualitě) Martina Pachmanová / ed. /, One Woman Press,2002